Poezie

[Pedrito]

Bez

Máš svýho ducha, o kterém těžko se mluví,
to umí básníci a mistři života (i smrti).
Cokoliv o něm řekneš, prchá.. plyne jak řeka.
A někdo vzývá oceán, jak přístav všech řek.
A říká, "pojď lodníku ke břehu, a zírej na nekonečnost všech řek,
vyplujeme za soumraku k obzorům".
A rybář povídá, "Ne, námořníku, tahle vlna, v kterou se noří můj vlasec,
je tatáž, na které bychom pluli za obzor k novým břehům vylévajících řeky z hor.
Doma jsi u nohou svých dětí a krásy ženy, jež je hlubším mořem v každém úsměvu očí,
každý vlas je vlnou, a každá hláska objetím dálek bez konce."

"Končí to bez konce, můj Drahý."

[Pedrito]

Letokruhy

Každý někde někoho má.
Neb symbolicky mohutný
blesk rozpůlil stromy.
Rostly svou cestou, však
byly rozděleny výšlehem světla.
Tak každý hledá svou polovinu,
bytostně jí chybí.
Dítěti, ženě, muži.

Ó hlaď mě, miluj, spoj mě
v sebe, tebe.

Nevinně a krásně
jako slova v básně.

Léta paprsků navlékají
kroužky ozdob prstů
hrajících akord
krásně temný.

Pro tebe Luno,
jež jsi nadosah,
písním.

[Pedrito]

On the jam

Ztratil jsem slovo
v zemi zaslíbené
kloužu po ňadrech.

Píšu ti za pět
zpívá víla v podobě
soudružky učitelky.

A za oknem volavka
vyplnila rám.

[Pedrito]

Všechny básně by se měly jmenovat "Audience"

Zem
Paprsek
Rosa
Klíček

Paní v černém
uklízí hrob.

Úsvit.

[Pedrito]

Úklidem mažeš stopy.
Jedna je strnulá.
V tričku máš tropy,
třeš fleky, co to dá.

Dotřelas', kráčíš do vany,
ani nevíš, jak voníš.
Dobrý den krásko v zrcadle
Týjo, máš hezký nohy.

A tak se kocháš nahotou,
za obzorem je válka.
Děti prchají od břehů,
proudem dnes bude láska.

Ó ach má drahá Oxano
v karpatech jarních krás
Dala jsi ruku do ohně
A já ji slinou zhas'.

[Pedrito]

Mraky jíst s gustem rána.
Kvantum noci
z posledních ingrediencí
vaří boršč.
Před králem dáma
znamená mat.

Spát.

Sní Somnus nebo já,

když učí mě latinsky boršč

a scacci hrát!

[Pedrito]

Tuhle jsem sakra dlouho hledal, nemoh vzpomenout a najednou...

Na Kľaku

Země,
kdopak ti oblékl nebesa?
Závoje oblaků,
Tvé vlasy rozevláté...
V pramenech dešťů
topí se noční tma.
Hřebeny kopců
ráno je rozčešou.
Obzor se miluje s duhou.
Hvězdy,
Zavřete oči!

[Pedrito]

Krásná báseň, díky :*)

[Pedrito]

Je moc hezká. Ten dodatek už je pro mě zbytečný, ale nevadí 

[Pedrito]

Tak Zdenku taky něco napiš, já teď jsem v poetickém útlumu, třeba mě nakopneš. 

[Pedrito]

Vyklíčilas', rosteš, kveteš,
orosená krásou, rozpínáš plátky k nebesům,
o jízdě mraků sníš, co vyprší se do modra,
a noční čerň, jež jediná obejme tě bez rozmyslu,
nechtěně na prsa vytetuje ti velký vůz,
směj se, hvězdný den, cesta bez patníků.

[Pedrito]

Tak jsem z jednoho toho elaborátu vytáh něco jako báseň.
---

Cesty se kříží, jak tratě v kulečníku.
Žádná koule neví, kam se poroučí,
do jaké jamky padne.
To rozhodne šťouch.
Nikdy to není jen jedna hra.

Je to stejné jako s tím zítřejším obědem,
na který se těšíš.
Ale za rok už si na něj nevzpomeneš.
Pokud nebyl vyjímečný.
Což však neudělala jeho chuť,
nýbrž nenadálá situace.
Požádání o ruku,
smrt bližního,
vstřebání hlasité informace.

Mávnutí břízy kouzelným proutkem,
tajemná píseň vlčích máků u cesty.
Chmýrka pampelišky ve vánku,
co sytí plíce dechem života,
pod slunkem, co dává očím světlo vidění.
A když usíná, v jeho prchající stopě
jde měsíc s hvězdami.
A neví nic o já člověčím,
o jeho vědění ani touhách.

[Pedrito]

repete

Jednou jsem se ptal, když ještě nebylo žádné bytosti,
ani světa, a jen ticho snilo o kalpách, a možná ani ne...
Probuzeno po polibku nekonečné noci..,
"proč jsi se vzbudilo, a rozsvítilo tmu v hvězdný den?
Ne kdo já jsem, ale kdo jsi TY!"
A ono mi mohlo odpovědět jen mým vlastním hlasem a slyšet mým sluchem...
Ta odpověď se sotva dotkla mého srdce a už mizela s mlhou.
Mlha odkryla lesy stromů a louky květů...
"Zavři oči", říkalo Slunko, "koupu se v rose."

[Pedrito]

Úplně jsem zapoměl na tohle, ještě dřív než jsem to doved do zamýšleného tvaru. 

Veršem neveršem

[Pedrito]

Napiš mi báseň
ať se chvěje dáseň.
Napiš mi básničku
pro milou chviličku.

Jednou jsem se koupal ve vaně
a zatáh za šňůrku socialistického zářiče
co vykouzlí v koupelně teplo.

Asi za tři hodiny jsem se probudil
a skoro měl mezi prstama na nohou blány.
Ale když jsem se probudil víc,
zjistil jsem, že navršku jsem spálený
a zespoda zmrzlý.

Co na to říct?

On the road.