Poezie

[Pedrito]

Vánky, vánky odkud jdete?
Tichý, tichý vůní splav.
Maják skály z proudů plete,
tam musíte objímat,
života šat.

[Pedrito]

To vše je idea.
Jména, vědění slov, co dělaj' tvary.
Tímhle děláš ty formy, v tý svý mysli.
Přebírání tam slov moudrých, co podprahově říkaj',
"pusť nás ze své klece, dej nám svobodu.
A my se proměníme ve vánek tónů (vibrací)
a zkropíme tě deštěm beze jména,
co smeje tvůj léta budovaný tvar.
Tvé poznání omeje, odplaví prach (práh),
řekou do ztracena."
Větší ticho a větší oceán, neuchopitelný.
Žádné slovo, a přesto píseň ticha,
již ne tvoje, JE tebou prázdný.
Jen píseň ticha, slyšení,
a tehdy znovuzrození.

[Pedrito]

Láska netahá moudra z paty
ani z textů moudrých.
Sama tím světlem je.
Ne svázaná myšlenkou,
sám svit, žár sám.
Ne fyzická, ne mentální.
Ohně zář.
Ne jiskra ideji, nýbrž plamen,
ne žhnoucí uhlík.
Žhavá pec.
V ní kov teče jak řeka, zlato, drahokamy,
které zakalí v nebeském chladu,
v černé modři.
A z divoce jiskřivých démantů,
jenž sis ponechala po kapsách,
rozfouká nový oheň.
Nemůžeš ji zmizet,
aniž by tě nepolíbila
a nevzala ti vše.

[Pedrito]

Čistá duše toho moc nenamluví.
Inspiruje k tomu hlasy svých těl.
Za vzácných chvil utišení jejich osobností,
jimi protéká její světlo,
i slova jsou tehdy paprsky.
Nepatří jim však, nelze spoutat svit.
Když to uděláš a sevřeš dlaň mysli,
chytit jej, chytíš jen chiméru.
A ona ti zazpívá jinou píseň,
chytne a sevře tě v ní.
Ochočí si tě a
bude ti šeptat o sladkosti
a věčné kráse.
Ale bude to jen sen.

[Pedrito]

Slyšel jsem píseň těla
Která zněla, jako
zatajený dech.

Obrazy od Michelangela
A Dantovo níž,
do pekla vzdech.

Studánka hledá žízeň,
a najde, ve vlasech mechů,
světlušek třpyt.

Vílo, malovaná v prostor
barvami smyslů.
Královno sil.

Bohyně strun a dlaní.

Neukloním-li se,
jak mě napojíš?

Ještě neodcházej, neleť
stopou jisker hvězd,
jsem moc unavený

nemohu chytit tvůj vítr,
nejtižší zvuk.

[Pedrito]

No, nějak už sem nad tím klimbal. Tak dám ještě
jednu verzi. :-)

[Pedrito]

Slyšel jsem píseň těla
která zněla
jako zatajený dech.

Obrazy od Michelangela
a Dantovo níž
do pekla vzdech.

Studánka hledá žízeň
a najde tě
ve vlasech mechů

Světlušek třpyt.

Vílo!

malovaná v prostor
tuhami smyslů.

Královno sil.

Bohyně doteků a strun.

Neskloním-li se k tobě
jak mohu utišit žízeň?

Ještě nechoď
neleť stopou jisker hvězd
jsem tuze znavený.

Nemohu chytit vítr
tvůj vír
nejtišší akord
rým.

Šepot schovaný v tóny
třesoucím tichem trnu
že tě políbit smím.

[Paradoxy]

Jo, tahle varianta je hezčí

[Pedrito]