Rány osudu

[honzam]

Úplně cítím, jak se to překlápí a už víc patřím k nim než mezi lidi. Lidský svět včetně vás a včetně dalších přátel a mojí rodiny už se mi bude jen vzdalovat.

[Petra]

Úplně cítím, jak se to překlápí a už víc patřím k nim než mezi lidi. Lidský svět včetně vás a včetně dalších přátel a mojí rodiny už se mi bude jen vzdalovat.

Tomu nerozumím, Honzame. Oni tě potřebují právě, protože jsi člověk, nebo?

[honzam]

Já nevím. Hlavně nevím, jestli ode mě něco potřebují. Naposledy při kontaktu mi "odpověděla" něco jako "V klidu. Dělej si, co chceš." Tak začnu trochu blbnout a taková sprcha. Jestli to má znamenat, že už nahrazují mou rodinu. Nevím.

[honzam]

Už jsem ve stavu, že začínám reálně uvažovat, že oni jsou mnou do té míry, že jejich vůle je i mou a naopak. Už v tom není rozdíl. Prostě se namixovali se mnou jako s člověkem a uvidí se, co to přinese. Žádný plán není. Výsledkem je vnitřní rozpor a otravná polovičatost mého stavu. Prostě vím, že jsem v podstatě to, co lidé od pradávna označují jako Ďábel, ale zároveň má zkušenost vypovídá o tom, že ten Ďábel je něčím o dost jiným, než čeho se lidé bojí.

[Pedrito]

Já o tebe strach nemám. Páč neumíš ublížit. Jen si bereš na bedra ten šílenej šutr všehomíra. A jen jeden to unes. A nemůže nikdo jiný. Už to není možné.

[honzam]

Ten instinktivní stav, kdy jsou všichni tvoje děti je nesmírně krásný a zároveň pěkně zničující. Cítíš tu odpovědnost jako balvan, který táhneš pořád s sebou a odpočineš si jen ve spánku.

[Pedrito]

Protože vnímáš jako láska - matka. Co prožívá matka, když její dítě bloudí... Ona mu to nemůže zakázat, a dá mu vždy najíst, je to její něžná práce... V tichu je slyšet její hlas. Jeden byl hodný a jeden prostopášník, co utek. A když našel cestu zpět, tatík byl stěstím bez sebe. A ten hodný na to koukal jak tele na vrata. :-)

[honzam]

Petro a Pedrito, uvědomujete si, že už v tom jedete se mnou? Že se to dokonce možná začíná odehrávat v kolektivním vědomí a lidé na druhé straně planety mají prorocké sny nejen o mně, ale i o vás dvou a o Posezeníčku včetně takových detailů jako je Sophie a vlákno o hře 21!

[Pedrito]

Já s nikým v ničem nejedu. Potom je to spíš jak od toho Sinatry, anebo od Doors. :-)

Ale jinak tě mám rád, aby sis nemyslel...

[Pedrito]

Mohu ti načrtnout mapku, jak ji rozumým já. Jenže jsem to dnes vypsal Jáčkovi, a těžko k tomu něco dodat. Sám je z toho ňákej tichej. Ale spíš si myslí, že mi hrabe.

 

[Petra]

Mohu ti načrtnout mapku, jak ji rozumým já. Jenže jsem to dnes vypsal Jáčkovi, a těžko k tomu něco dodat. Sám je z toho ňákej tichej. Ale spíš si myslí, že mi hrabe.

 

No, ono nám hrabe všem, ale každému jinak. 

[Pedrito]

Což je zlobení. On neumí se zlobit. Jen má rozvinutou kvalitu božské hry. Ale já umím i božsky zlobit     

[Pedrito]

Mohu ti načrtnout mapku, jak ji rozumým já. Jenže jsem to dnes vypsal Jáčkovi, a těžko k tomu něco dodat. Sám je z toho ňákej tichej. Ale spíš si myslí, že mi hrabe.

 

No, ono nám hrabe všem, ale každému jinak. 

Červenec je dosti hrabací období. Za prvý se nesmím smát kolem řeky na cestě koloběžkou... Už jsem slyšel holčičku volat na mě - bubák. A to mě ještě neviděla z odpolední, kdy ten hmyz po desáté má koncert...

[Pedrito]

Petro a Pedrito, uvědomujete si, že už v tom jedete se mnou? Že se to dokonce možná začíná odehrávat v kolektivním vědomí a lidé na druhé straně planety mají prorocké sny nejen o mně, ale i o vás dvou a o Posezeníčku včetně takových detailů jako je Sophie a vlákno o hře 21!

Já myslím, že si to trošku idealizuješ, tá písnička má potenciál, mládí...

[Pedrito]

Tahle už je trochu odrostlá