Co to je iluze?

[honzam]

a je třeba jít jakoby víc za slova, pokud chce člověk něco chápat.

Tedy důvěřovat svým zvířecím instinktům, kterým se mezi lidmi říká intuice.

[Petra]

Péťo chápu, že máš asi v povaze chytat se slovíček. Pro mě je tohle ale zbytečná diskuze. Asi takhle- domněnka může být pravdivá, až se její pravdivost dokáže( do té doby je to stále domněnka) a je třeba jít jakoby víc za slova, pokud chce člověk něco chápat.

Slovíček se nechytám, Janko. Ale domněnka pro mne není to samé co iluze. Třeba máš špatnou zkušenost s domněnkami, proto je vidíš negativně. Mám v povaze spíš všechno vidět pozitivně = negativita se musí nejdříve plně prokázat, abych ji mohla brát vážně.

Iluzi vidím jako klam/omyl. Domněnka může být klam, ale také nemusí. To je pro mne ten rozdíl. 

Domněnka (mínění, dohad) je tvrzení, které může být správné, ale dosud nebylo dokázáno ani vyvráceno. V obecné češtině je domněnkou jakýkoli neprokázaný názor. Vědecká domněnka se také označuje jako hypotéza, v právu jako presumpce nebo právní fikce, v bibliografii konjektura.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Domn%C4%9Bnka

Iluze je mylný smyslový vjem. Iluze vždy vychází ze skutečného podnětu, který je smyslovými receptory chybně interpretován. V přeneseném smyslu může být iluze chápána jako klamné očekávání nebo mylná naděje.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Domn%C4%9Bnka

[Paradoxy]

a je třeba jít jakoby víc za slova, pokud chce člověk něco chápat.

Tedy důvěřovat svým zvířecím instinktům, kterým se mezi lidmi říká intuice.

Ano, dala bych na instinkty a vhled

[Petra]

Mám rád fraktály, dračí křivka je můj oblíbený. Taky jsem od přírody technicky zaměřený. Iluze je pro mě něco, co se tváří jako něco jiného, tedy vlastně klam. Například je to chobotnice měnící barvu a strukturu těla, aby se skryla a oklamala predátory.

Jestli ta iluze nebudou naše domněnky o světě...

Něco mi říkalo, že takhle to není - pocit, intuice.

Takhle by to pro mne odpovídalo:

Jestli ta iluze nebudou naše mylné domněnky o světě...


Prostě nevidím domněnky negativně, naopak v nich vidím možnost, naději. A jako takové jsou součástí světa a to je podle mne dobře. 

[Paradoxy]

Péťo chápu, že máš asi v povaze chytat se slovíček. Pro mě je tohle ale zbytečná diskuze. Asi takhle- domněnka může být pravdivá, až se její pravdivost dokáže( do té doby je to stále domněnka) a je třeba jít jakoby víc za slova, pokud chce člověk něco chápat.

Slovíček se nechytám, Janko. Ale domněnka pro mne není to samé co iluze. Třeba máš špatnou zkušenost s domněnkami, proto je vidíš negativně. Mám v povaze spíš všechno vidět pozitivně = negativita se musí nejdříve plně prokázat, abych ji mohla brát vážně.

Iluzi vidím jako klam/omyl. Domněnka může být klam, ale také nemusí. To je pro mne ten rozdíl. 

Domněnka (mínění, dohad) je tvrzení, které může být správné, ale dosud nebylo dokázáno ani vyvráceno. V obecné češtině je domněnkou jakýkoli neprokázaný názor. Vědecká domněnka se také označuje jako hypotéza, v právu jako presumpce nebo právní fikce, v bibliografii konjektura.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Domn%C4%9Bnka

Iluze je mylný smyslový vjem. Iluze vždy vychází ze skutečného podnětu, který je smyslovými receptory chybně interpretován. V přeneseném smyslu může být iluze chápána jako klamné očekávání nebo mylná naděje.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Domn%C4%9Bnka

Proč rozlišuješ na pozitivní a negativní? Jaká k tomu jsou měřítka?

Prosím neoslovuj mě Janko (třeba Jano) a pokud chceš já tě budu oslovovat tak, jak se ti to líbí, jestli ti vadí Péťo? děkuju 

[Petra]

Toto např. vidím jako velmi důležité:


Presumpce neviny

Presumpce neviny je právní domněnka spočívající v tom, že je na obviněného v rámci trestního nebo přestupkového řízení nahlíženo jako na nevinného, pokud není pravomocně rozhodnuto o jeho vině. Je jedním z principů právního státu. Odpovědnost za dokazování viny leží na orgánech veřejné moci, obžalovaný svou nevinu dokazovat nemusí.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Presumpce_neviny#Pr%C3%A1vn%C3%AD_zakotven%C3%AD

[Petra]

Domněnky o světě svět netvoří. Když se budu domnívat třeba o někom, že je hodný, bude hodný?

Je to vůbec důležíté posuzovat ho, jestli je hodný nebo ne? Navíc jde o osobní pohled.

Je, jaký je - bez měřítek pozitivity a negativity.

[Petra]

Prosím neoslovuj mě Janko (třeba Jano) a pokud chceš já tě budu oslovovat tak, jak se ti to líbí, jestli ti vadí Péťo? děkuju 

Oslovuj mne, jak chceš - nemám s tím problém. Budu tě tedy oslovovat neutrálně t.j. Paradoxy.

[Paradoxy]

Tak tedy Paradoxy, jinak už mlčím, diskuze mezi tebou a mnou se točí na zbytečných slovech a přijde mi lepší být laskavá, než abysme se diskutovaly jako teoretický filozofové

[Petra]

Tak tedy Paradoxy, jinak už mlčím, diskuze mezi tebou a mnou se točí na zbytečných slovech

Nejde o slova, jde o rozdílné vnímání, rozdílné chápání.

a přijde mi lepší být laskavá, než abysme se diskutovaly jako teoretický filozofové

Co mne život naučil, je, že komunikace je velmi důležitá. A že se tedy musí trénovat, hlavně když je v datu narození jen jedna jednička - jak to obě máme, k tomu ještě tvrdohlavá pětka (mám dvě, ale zase jsem měla jako babka podstatně delší možnost na tom pracovat.)

Ale samozřejmě se můžeme spolu bavit jen o tom, v čem se shodneme, a to ostatní nechat stát. 

[Pedrito]

Nemám moc času, tak pohádka ve zkratce.

V zemi Brahman, na louce čistého vědomí, v domečku lidského těla, žili byli dva milenci. Žena se jmenovala Cit a muž Rozum. A tak se spolu milovali, že měli za čas dětí jako smetí. Kluci byly myšlenkami a holky pocity. Něktré byly klidné, jiné neklidné, některé hodné, jiné zlobivé, jak kdy... A tak si spolu hrály doma i na louce, volaly na sebe jmény, a že jich bylo.. "Ahój Domněnko", "ahój Předsudku", "pojď, budeme hrát na babu, nebo na schovku?" A Vzpomínka s Výtkou na ně opodál volají, "pojďte za námi, hrajem tu s Poznatkem, Pochybností a dalšími vybiku"...

[Paradoxy]

Tak tedy Paradoxy, jinak už mlčím, diskuze mezi tebou a mnou se točí na zbytečných slovech

Nejde o slova, jde o rozdílné vnímání, rozdílné chápání.

a přijde mi lepší být laskavá, než abysme se diskutovaly jako teoretický filozofové

Co mne život naučil, je, že komunikace je velmi důležitá. A že se tedy musí trénovat, hlavně když je v datu narození jen jedna jednička - jak to obě máme, k tomu ještě tvrdohlavá pětka (mám dvě, ale zase jsem měla jako babka podstatně delší možnost na tom pracovat.)

Ale samozřejmě se můžeme spolu bavit jen o tom, v čem se shodneme, a to ostatní nechat stát. 

Tak tak, nemá cenu se spolu diskutovat, pokud to chápeme každá jinak je to zbytečný.

[Paradoxy]

Nemám moc času, tak pohádka ve zkratce.

V zemi Brahman, na louce čistého vědomí, v domečku lidského těla, žili byli dva milenci. Žena se jmenovala Cit a muž Rozum. A tak se spolu milovali, že měli za čas dětí jako smetí. Kluci byly myšlenkami a holky pocity. Něktré byly klidné, jiné neklidné, některé hodné, jiné zlobivé, jak kdy... A tak si spolu hrály doma i na louce, volaly na sebe jmény, a že jich bylo.. "Ahój Domněnko", "ahój Předsudku", "pojď, budeme hrát na babu, nebo na schovku?" A Vzpomínka s Výtkou na ně opodál volají, "pojďte za námi, hrajem tu s Poznatkem, Pochybností a dalšími vybiku"...

A proto je v mlčení a v nepřilnutí se k těmhle věcem velká síla

[honzam]

a je třeba jít jakoby víc za slova, pokud chce člověk něco chápat.

Tedy důvěřovat svým zvířecím instinktům, kterým se mezi lidmi říká intuice.

Ano, dala bych na instinkty a vhled

Rozum pracuje dost často jen jako zdůvodnění zvířecí složky člověka a pochodů v ní. Co se týče lásky a vzájemné přitažlivosti, pracuje tak vždycky.

[Pedrito]

Nejde o slova, jde o rozdílné vnímání, rozdílné chápání.

A  votom to je. Páč pojmům dává význam naše vnímání a to stojí na pilířích zkušeností spolu s tou povahou... A ta je opět výsledkem přijímání vjemů, tedy informací, a způsobu jak s nimi ten náš nervový systém a mozek pracuje - jak je to dosud vypracováno... A hrajou v tom nemalou roli taky geny... A nakonec, v jaké šíři a jaké podobě se to  vše odráží v tom vědomí, co se v nás odmala označuje jako to osobní já.. a  na jeho zpětné vazbě...

Např. je až neuvěřitelné, jak všelijak může být vnímán takový pojem jako - "mysl",. a mnohé další. Jójó.

V tom bude zakopáno nejmín půl psa, co se nedorozumění mezi duchotepci týká.