Co to je iluze?

[Pedrito]

Nemám moc času, tak pohádka ve zkratce.

V zemi Brahman, na louce čistého vědomí, v domečku lidského těla, žili byli dva milenci. Žena se jmenovala Cit a muž Rozum. A tak se spolu milovali, že měli za čas dětí jako smetí. Kluci byly myšlenkami a holky pocity. Něktré byly klidné, jiné neklidné, některé hodné, jiné zlobivé, jak kdy... A tak si spolu hrály doma i na louce, volaly na sebe jmény, a že jich bylo.. "Ahój Domněnko", "ahój Předsudku", "pojď, budeme hrát na babu, nebo na schovku?" A Vzpomínka s Výtkou na ně opodál volají, "pojďte za námi, hrajem tu s Poznatkem, Pochybností a dalšími vybiku"...

A proto je v mlčení a v nepřilnutí se k těmhle věcem velká síla

Nojo, je... A právě ona to takhle v základu dělá, je to její "práce". Asi nemá smysl tu rozvádět, jak a proč to dělá... Ale to vše vnímatelné, uvažovatelné, pochopitelné, je ona sama, její tvorba. Ona netvoří "dobré a zlé", ani když tvoří život, a lidské bytosti. Je v tom přirozený řád. A vlastně je to obraz, autoportrét sebe sama, svého Srdce (Ducha, Já). Ono samo to vyjádřit nemůže (tišší než to nejtišší), proto ono ze sebe musí uvolnit hlas, světlo... A z jeho tónů, paprsků, utkat Svět. Je to jeho Šakti, která to dělá. A ač jako by se TO rozdělilo (uvolnilo ze sebe velkou sílu) stále jsou spolu spojeni. Vlastně ten výtrysk z bezejmeného a beztvarého, dal vznik ženskému a mužskému aspektu Bytí. A tím i tomu dětskému, prvotně nevinnému - zrozenému... A šlo to dál...

No a tak třeba Šankara klíďo řek, "Svět je Brahman".

[Petra]

Např. je až neuvěřitelné, jak všelijak může být vnímán takový pojem jako - "mysl",. a mnohé další. Jójó.

V tom bude zakopáno nejmín půl psa, co se nedorozumění mezi duchotepci týká.

Neduchovnáci to mají zřejmě lehčí. Mysl pro ně bude něco jako přenesený význam pro mozek. V mozku přece ty elekrické proudy myšlení probíhají, nebo? 

[Petra]

No a tak třeba Šankara klíďo řek, "Svět je Brahman".

No, vždyt to taky všechno je - To Jediné. 

[Pedrito]

Např. je až neuvěřitelné, jak všelijak může být vnímán takový pojem jako - "mysl",. a mnohé další. Jójó.

V tom bude zakopáno nejmín půl psa, co se nedorozumění mezi duchotepci týká.

Neduchovnáci to mají zřejmě lehčí. Mysl pro ně bude něco jako přenesený význam pro mozek. V mozku přece ty elekrické proudy myšlení probíhají, nebo? 

Probíhají no. Však to jsou ty myšlenky a pocity, impulsy, co probíhají v živé tkáni, v tý "chaloupce těla", reakce na vjemy. Jenže ono to není tak hmotné a fyzické, jak to vypadá... Ale i to že to tak vypadá, má svůj význam. A tím je zvýraznění Krásy. Jenže to zároveň generuje svobodu a to zatoulání se v ní, ztracení... Proto nalezení je takovou nirvánou.
Bez trudu a bolu Krása by byla něčím samozřejmým, nikdo by nemoh říct, že živoucím, bylo by to neviditelné, nepoznazelné, páč bez živých očí a rukou., které by mohli milovat, pohladit, podělit se., i volit v tom zázraku Bytí jinak...
Pro milosrdné je svoboda prostorem k vnitřnímu rozletu, čistá radost.. Pro nemilosrdné ztrátou toho nejcenějšího - sebe sama.

Jeden Svět zrovna teďka.
 

[Paradoxy]

a je třeba jít jakoby víc za slova, pokud chce člověk něco chápat.

Tedy důvěřovat svým zvířecím instinktům, kterým se mezi lidmi říká intuice.

Ano, dala bych na instinkty a vhled

Rozum pracuje dost často jen jako zdůvodnění zvířecí složky člověka a pochodů v ní. Co se týče lásky a vzájemné přitažlivosti, pracuje tak vždycky.

Jo my lidi si myslíme, že jsme rozumní, ale je to jak píšeš. Málokdo má odvahu přiznat si to, všechny ty ,,touhy,, a tím se nad to dostat.

[Pedrito]

Duchovňáci nemaj touhy rádi. Ale já jo. Touha je zázrak kámo, zázrak...

[Paradoxy]

Bez touhy by svět zaniknul, proto je celkově důležitá Ale pro část lidí důležitosti pozbývá.

[Pedrito]

Pravda potvrzení nehledá, sama jím je. Duch nehledá Krásu, Radost, Moudrost a Štěstí, Lásku.... Je to v něm. A dokonalost zušlechtit nepotřebuje. Ona (Touha ryzí) hledá spíš jeho, než on Jí         
Země je pevná a silná. Přesto protkaná kořínky. Jí neporaní blesk, vichr ani sopka. Ale stromy a květy, co v ní rostou, ty jsou slabé a křehké, a potřebujou každodenní péči.

[Pedrito]

Láska nepromlouvá k sebe sama, promlouvá pouze k bloudícím, uzná-li je toho hodnými.
Píseň nevyjadřuje samu sebe sobě, i když to jde tak nablble brát. Zní v nás a námi, ze srdce až po sluch. V tom je patrná.
Pravda nehledá svůj kořen, jako Sahasrára nehledá své okvětní lístky. Na každém z tisíců je tichá báseň.

[Paradoxy]

Pravda potvrzení nehledá, sama jím je. Duch nehledá Krásu, Radost, Moudrost a Štěstí, Lásku.... Je to v něm. A dokonalost zušlechtit nepotřebuje. Ona (Touha ryzí) hledá spíš jeho, než on Jí         
Země je pevná a silná. Přesto protkaná kořínky. Jí neporaní blesk, vichr ani sopka. Ale stromy a květy, co v ní rostou, ty jsou slabé a křehké, a potřebujou každodenní péči.

Ano pravda potvrzení nehledá a ten kdo si ji uvědomil, nemá potřebu touhy ani netouhy, jak je to prosté🙂.

[Pedrito]

Je Krásná. Od své podstaty, až ke každému tónu. A je strašná, od své tichounké duše, až k hrůzným akordům bijícím o sebe ve vichrech života. Je jemná, jako učesaná matka, s voňavým dechem, v kterém skořápky jsou osnovy těl zpěvných ptáků. A je nekompromisní a ultimátní, a v jejích stopách skořepina je drcená v prach. Je Krásná, plná života. Je smrtící, a ani žádný z Bohů, není před ní skryt. Je nejtišší, a tím volá...

[honzam]

Pravda je úplně obyčejná a jednoduchá jako facka. Lidé mají tendence něco za ni dosahovat a tím se od ní vzdalovat.

[Pedrito]

Maj na to právo. Nevěsta nepůjde k oltáři nahá...

[Paradoxy]

Pravda je úplně obyčejná a jednoduchá jako facka. Lidé mají tendence něco za ni dosahovat a tím se od ní vzdalovat.

A proto moudří radí jak na nerozvětvenost mysli.

[Paradoxy]

Maj na to právo. Nevěsta nepůjde k oltáři nahá...

Nevěsta se odhaluje společně s ženichem o svatební noci