Petře

[Pedrito]

Díky že jsi tak dlouho s námi, že tě neodradí nějakej pocit, ohledně čehokoliv.

Pro každého je poctou, ochutnat nektar z jeho dlaní.
My se v sangze moc neobjímali, jen fakt vyjímečně Byli jsme cudnost sama. A tak jsem to i vnímal, žena, muž, člověk... čistá báseň Boha.

Dám ti hádanku, co chce Bůh?

[Petra]

Díky že jsi tak dlouho s námi, že tě neodradí nějakej pocit, ohledně čehokoliv.

Pro každého je poctou, ochutnat nektar z jeho dlaní.
My se v sangze moc neobjímali, jen fakt vyjímečně Byli jsme cudnost sama. A tak jsem to i vnímal, žena, muž, člověk... čistá báseň Boha.

Dám ti hádanku, co chce Bůh?

Na Boha jsem nikdy nevěřila, Pedrito. A ani jsem to nepotřebovala. Ale vnímala jsem vždy něco, co jsem nazvala princip dobra. Bůh je pro mne takový spíš osobní pojem a hodně zneužívaný. Princip dobra je neosobní, působící ve všem. Je mimo naše lidské pojmy chtění a nechtění. Ale když si lidé představují, že něco chce, tak je to ok. No, já si holt nepředstavuju, že něco chce. Nestačí jen být a nic nechtít?  Tak jaké je řešení té hádanky?

[Pedrito]

Nevím proč, vzpoměl jsem si na úplně první asi trochu oduševnělou báseň. Bavě se ještě s jednou čistou duší.  To byla sedmá třída, kdy ještě dlouho po tom jsem o duchovnu nic nevěděl.

Vzdálené paprsky vzdálených sluncí
se protínají v nekonečné noci.
A na začátku stojím já
a na konci stojím já.
Jsem středem této skutečnosti
a začatkem i koncem svého života.

[Pedrito]

Tak jaké je řešení té hádanky?

Inu, škoda že jsem nepřesvědčil Průvodce, on by to uměl odhalit. A já bych ani nedutal... :-)

A jestli bych dutal, jen bych opakoval Kabíra, "Můj příteli, nehledej Ho v knihách, v mešitě, v ašrámech, v odříkání... Je tu, stojím vedle tebe, jsem dechem obsaženým v dechu."

[Pedrito]

Fascinuje mě to:

Ale vnímala jsem vždy něco, co jsem nazvala princip dobra. Bůh je pro mne takový spíš osobní pojem

Vem si houpačku, na jednom sedátku dobro, na druhém konci zlo. A uprostřed jen opora pro jediné "prkno" o dvouch sedátkách. Ale kdykoliv je jedna strana nad vodováhou, má navrch, a nevidí rovinu. Kde pojmenování ztrácí tíhu.

[Petra]

Fascinuje mě to:

Ale vnímala jsem vždy něco, co jsem nazvala princip dobra. Bůh je pro mne takový spíš osobní pojem

Vem si houpačku, na jednom sedátku dobro, na druhém konci zlo. A uprostřed jen opora pro jediné "prkno" o dvouch sedátkách. Ale kdykoliv je jedna strana nad vodováhou, má navrch, a nevidí rovinu. Kde pojmenování ztrácí tíhu.

To je ten problém se slovy. Princip dobra pro mne není protipol zla. Princip dobra nemá žádný protipol. Je to spíš vytváření a udržování harmonie, krásy - sat-čit-ananda. 

[Petra]

Tak jaké je řešení té hádanky?

Inu, škoda že jsem nepřesvědčil Průvodce, on by to uměl odhalit. A já bych ani nedutal... :-)

A jestli bych dutal, jen bych opakoval Kabíra, "Můj příteli, nehledej Ho v knihách, v mešitě, v ašrámech, v odříkání... Je tu, stojím vedle tebe, jsem dechem obsaženým v dechu."

Hádanka byla: Co chce Bůh? Domnívala jsem se, že víš nějaké řešení. 

[Pedrito]

Safra, safra.. to jsem si uplet šibenici... A Průvodce nikde!

[Pedrito]

Tak jaké je řešení té hádanky?

Inu, škoda že jsem nepřesvědčil Průvodce, on by to uměl odhalit. A já bych ani nedutal... :-)

A jestli bych dutal, jen bych opakoval Kabíra, "Můj příteli, nehledej Ho v knihách, v mešitě, v ašrámech, v odříkání... Je tu, stojím vedle tebe, jsem dechem obsaženým v dechu."

Hádanka byla: Co chce Bůh? Domnívala jsem se, že víš nějaké řešení. 

Vím to po svém. Ale nemohu to nikomu přendat.

[Pedrito]

Nevím jestli by to k něčemu bylo.

Jednou jsem ved meditaci, což jsem psal Průvodci, aby mu to nepřišlo divný, jestli to čte, a jen tak spontánně ze mě vyšlo, "svět je nejbdělejší sen Boha." A záhy jsem ucítil divnou energii, otevřel jsem oči a uviděl, jak jeden sebou šije, kroutí hlavou... No tak už jsem mlčel, nechal to jít... On to nechtěl slyšet, druzí ano. V podstatě je to rozhodnutí, víš že mnohé nepotěšíš, a jiné ano. A je to o citu, jestli si tím nechám nafackovat. Což není o facce z lásky, ta je mateřská a nejdražší ze všeho... Jako že Bůh chce Anandu - Čistou radost. 

[Pedrito]

Je prostě "mapa" za slovy, "globus" významů. A pod ním nebo spíš, v jeho jádru je Ticho. A jsou "vrstvy". A je to interakce toho jádra a všech těch vrstev. My třeba si ty čakramy uvědomujeme posloupně. Ok. A můžeme to nějak uvažovat. Obrazně, neboť mysl má tuhle kvalitu, jednu kvalitu Ádžni - to je vyjádřená mysl. Jinak než obrazotvorně o tom mluvit nelze. Jen jde o to, aby ta pozornost se v té mapě vyznala. A nezasekávala se u té a té kvality. Přesnější vyobrazení není posloupné. Je to spíš kruh. A já si to tímto hodně zjednodušil. Jako kruh o základních sedmi vrstvách (je jich víc)... jemně přecházejících od středu (Muladhara) až k okraji (Ádžňa). Zdá se že jsem opoměl Sahasráru... Ale ona je "za" a zároveň je i tím středem, a tím vším komplet.

[Pedrito]

Musímto doložit.

Mě se děje, že se pozastavím v té a té kvalitě. U té muladhary je to nevinnost, nebo svadhistána - tvořivost... Neb vnímám že tam někde, višuddhi - nespoutaná hra - hravost... Anahata - úcta, láska... Manipura - Mír.... Ta ádžňa - odpuštění, soucit.... , že tam někde se pohybuje ta pozornost druhého.. Je tam, kde je Kundalini. Ale ona to chce obejmout vše, v tom našem vědomí...

[Pedrito]

A to je, co chce Bůh.

[Pedrito]

Nelze nevědět všechno, vždy to nevědění bude jehlou, rozpíchající nitro. Až poté, je možné ho pohřbít. A teprv se roztančit. :-)

[Pedrito]

Pro mě bylo stěžejní, že Nirmala řekla, je to náboženství uvnitř vás, vnitřní vědění, nezávislé na jakékoliv nauce.. "ani k tomu se však nesmíte poutat."

Je to hra na nauku. Ale ty máš jen sebe, a svět kterej je tvým vyjádřením. Jen uvnitř, které je i venkem. Já Veilovi řek, pravda je tam někde venku. Mimo osobu. Ale byla to v důsledku dílčí lež. Neb poloviční pravda, je zákonitě poloviční lží. A nenakoplo ho to.

Není to čistý způsob, je to sled jeho vize. Jako s Jančou... Musí se pod pojmy. jinak to nikdy nepůjde.