Petře

[Pedrito]

Myslím, že jen opravdu čistá láska, to může proměnit v radost. A viditelnou krásu universa.

[Pedrito]

O to jde Bohu, což je jen jméno pro nepochopitelné. Ale já být bůh, tak se tomu směju. A raděj jako Honzamovo jednotu, páč znám satana, budu věřit - žeho porazí. Smrt vždy sjednocuje. A je to jediné pole...

[Pedrito]

Honzamovi.

Ten meč je kován z květních plátků,
tavených v jasu hvězdné pece,
zakalen rosou z jitřních svátků,
Na ostří duhu naleznete.
Na hrotu jiskru, jílec v ruce..
A kovadlinou je tvé srdce
nástroje smysly zocelené
Mysl je dílna - kletnotnice
A duše tvá je mistr boje.

Ty jsi strážce, a nedovol ideji, tě obejít.



Až potkáš buddhu, zab buddhu.

[Pedrito]

Což ale není sen Boha, ... A bacha postavení se na jeho post, ne že se to přirozeně neděje. Ale Kálí se usmívá, u stolu s Lakšmí... A nevěstí to nic, co jejich děti znají pod pojmem - dobré.

[Pedrito]

Když chci něco porazit, musím to poznat. A když chci porazit ďábla, musím ho poznat. To co zbyde, nebude ani ďábel ani bůh. To jsou deti mysli. Jako ráj a peklo. Ona to v pohodě zařídí. Není blbá. Jen ten její obyvatel...

[Pedrito]

Je to jen myšlenka - idea. Co senastane, ať jakoukoliv myšlenku pustíš, její obsach, a k nňenu pocit? Můžeš ještě něco uvažovat? No tak to udělaly síly. Ale vžij se v ně, bez myšlenky. No tak toudělalo Brahma, ale vžij se v něj...Alebyl bych trdlo, nevidět svět, když jsem dostal oči, a ne že by to nebyl svým způsobem trik. Ale jen "svým způsobem". Jedna velká síla.

[Pedrito]

[Petra]

Jo, krásně ti hrabe, Pedritto. Mně taky, ale jinak.   

[Pedrito]

Jo, krásně ti hrabe, Pedritto. Mně taky, ale jinak.   

Mě hrabe, že ani nevím jak.

      

[Pedrito]

Řeknu ti něco, co by žádnej duchovnák říct neměl... Je to pro radost - takové zvláštní štestí. Zápor vznik, že moh. Viditelný protipól. My pogující jogíni jsme všakbásnické duše, anemožno nás brát težce...

[Pedrito]

Copak je něco krásnějšího na světě, když si muž a žena, snad ani ne věří, ale tak prostoupeni jeden druhým, že jsou jedna bytost... Jeden rozum a jeden cit, jedna vůle a jedna pozornost, jedno Srdce. A jedna hra života, jeden tanec plný radosti. A moudrost? Ta přece tančí s nimi, tepe jimi.

[Pedrito]

A můžou se jen tak posadit vedle sebe, bez jediného plánu... A něco jako mezi dvěmi věži, neviditelně začne mezi nimi probleskovat. Mě se to stane vždy, když jedu hromadnou dopravou, a sedí vedle mě žena. Já ji vůbec nechci svést,.. a ani ona mě. Ale z mé strany to je příjem energie... A to ona neví. S pány to tak nemám.

[Petra]

Copak je něco krásnějšího na světě, když si muž a žena, snad ani ne věří, ale tak prostoupeni jeden druhým, že jsou jedna bytost... Jeden rozum a jeden cit, jedna vůle a jedna pozornost, jedno Srdce. A jedna hra života, jeden tanec plný radosti. A moudrost? Ta přece tančí s nimi, tepe jimi.

Na malou chvíli je to možné, ale přizemní realita tohoto světa je brzy dožene. Ale o to je to větší zázrak, že se to opravdu na tu malou chvíli může stát. 

[Petra]

A můžou se jen tak posadit vedle sebe, bez jediného plánu... A něco jako mezi dvěmi věži, neviditelně začne mezi nimi probleskovat. Mě se to stane vždy, když jedu hromadnou dopravou, a sedí vedle mě žena. Já ji vůbec nechci svést,.. a ani ona mě. Ale z mé strany to je příjem energie... A to ona neví. S pány to tak nemám.

Domnívala jsem se, že píšeš o vědomém, oboustranném...

[Pedrito]

Miliardy let tu nebyl internet, ani žádný Guru.
Žhavá koule terčem meteoritů.

My ani nevíme, jaký je tohle zázrak, zvykli jsme si, a vytvořily nauky.

Jak by řekl Jáčko, tohle vše je mysl.

Ve velké mléčné dráze nebyl objeven nám známý život.

Jen hypotézy a touhy.

Já viděl velkou bílou kouli. Ale lidi to nebyli, ani ufoni.
Možná to byl Bůh.

A možná to byl on, kdo mi podepřel nohy pod ledem, kdo mě chytil do větví pod skálou.
Kdo se nezúčastněně díval na několikrát převrácené auto (počítal jsem to - sedm). A to bylo v noci, a nebyly telefony. Přesto první auto co záhy jelo, byla sanitka. :-)