malé "já"

[Petra]

Konečná pravda je ajāta , ale protože se zdá, že jsme povstali jako ego...

To že se to jeví, možná se to zdá se, ale není silný argument.Rozpuštění ega, přetnutí kola v samsáře má i praktický význam.OK.
Ale.
Kdo byl ten kdo dal impuls ke vzniku konkrétního ega?Ego to nebylo, tak jako nevzniká šroubek vznikem šroubku.

Ale co to je, to ego, viděno opravdu odosobněně?

Jednou to tu zmínila Petra. Aniž bych znal ten příměr, vyjádřený tuším panem Tomášem, bylo to odpovídající pojetí, co znám. Že ego je paprsek Já - uložený (odražený) a zabydlený v mysli.

Co ale přirozeně chce sám ze sebe "ven".

Teď jsem si vzpoměl na Wena...

Je metoda jak tomu pomoci? Krom filozofování o tom?

Je. 

Momentálně se mi nechce používat Poradna (možná to tak už zůstane), tak proč nedebatovat duchovní témata tady na Posezeníčku?

Proč se tak rádi bavíme o duchovnu? Ta otázka mne právě napadla.

Mysl ráda komunikuje, a proto je mnohost a různorodost - aby mohla s kým. A jaká mysl miluje právě duchovní témata?

......

Pojem "ego" mi připadá jako už jakýsi "znepřátelený" pojem. Že je to něco špatně. Něco spojeného s egoismem, se sobectvím.
Pojem "malé já" na tom podle mne ještě tak špatně není. (Tím myslím, jak se ta slova obvykle používají.)

Pokud si pamatuji, tak jak Ramana, tak Nisargadatta pojem "ego" nepoužívali, ale právě pojem malé "já".

Na malém "já" není vůbec nic špatného nebo chybného. Není to žádný omyl. Je to způsob, jak z jediného velkého Já vytvořit mnohost a různorodost a umožnit tak komunikaci.


         No, není to krása?!

 

[Petra]

Pokračuje to o egu:

Český překlad: Jestliže vznikne ego, vznikne vše; pokud neexistuje ego, neexistuje vše. Ego samo o sobě je všechno. Proto vězte, že samotné zkoumání toho, co to je, znamená vzdát se všeho.

Vysvětlující parafráze: Jestliže ego vstoupí do existence, vše [všechny jevy, vše, co se objevuje a mizí, vše kromě našeho čistého, základního, neměnného a neměnného sebeuvědomění] vzniká; jestliže ego neexistuje, neexistuje ani vše [protože nic jiného než čisté sebeuvědomění ve skutečnosti neexistuje, takže vše ostatní se zdá existovat pouze z pohledu ega, a proto se nemůže zdát, že existuje, pokud se nezdá, že existuje ego]. [Proto] samotné ego je vším [protože je původním semenem nebo zárodkem, které se samo rozpíná jako vše ostatní]. Vězte tedy, že zkoumání toho, čím je toto [ego] samotné, znamená vzdát se všeho [protože ego přestane existovat, pokud se bude dostatečně intenzivně zkoumat, a když přestane existovat, přestane existovat spolu s ním i vše ostatní].

Takže právě ego zkoumat a druhým v tom případně pomáhat poznat jeho zákruty a způsoby jeho sebepotvrzování vede k té tvé absolutní konečné pravdě - k ukončení ega. Jinak je to jen mlácení prázné slámy - tohle přehrabování se ve slovech, citacích a názorech. To je naopak způsob jak se sama sobě vyhýbat a připadat si duchovně, něco si namlouvat a sugerovat.

Ale není vysvětleno, kdo má to ego zkoumat. Kdo? Nebo má ego zkoumat sebe samo, a tak samo sebe zničit?

Je to podle mne taková podivná smíchanina.

Když to tak čtu, tak si říkám, jak bylo dobře, že jsem původně nechtěla mít s duchovnem nic společného. Nepřebrala jsem tak žádné oblíbené duchovní koncepty, které by mne jen omezovaly. U jiných to zřejmě funguje jinak.

Ale např. Ramana řekl, že před jeho probuzením, také v podstatě o duchovnu, duchovních pojmech nic nevěděl. Teprve později mu přinášeli duchovní spisy a on viděl, že je tam popsáno to, co zažíl jako vlastní zkušenost.

 

[Pedrito]

To je tak strašně těžký Petro, o tom uvažovat. Páč to dělá právě to ego. Jeho podstata neuvažuje, od toho má jeho. Individualitu, co o tom může uvažovat. A je to v základu čisté. Ale ego se stalo institucí. A musí se zbořit. Ne jiné, jen to vlastní.

[Petra]

To je tak strašně těžký Petro, o tom uvažovat. Páč to dělá právě to ego. Jeho podstata neuvažuje, od toho má jeho. Individualitu, co o tom může uvažovat. A je to v základu čisté. Ale ego se stalo institucí. A musí se zbořit. Ne jiné, jen to vlastní.

Nic si nedovedu pod tím, co píšeš, Pedrito, představit.

Páč to dělá právě to ego. - Co dělá? Jakým způsobem? A proč?

Jeho podstata neuvažuje, od toho má jeho. - Tím myslíš malé "já"?

Individualitu, co o tom může uvažovat. - Individualitu vidíš jako ego?

A je to v základu čisté. - Co je čisté? Může být něco špinavé?

Ale ego se stalo institucí. - Jakou institucí? Pro koho se stalo institucí?

A musí se zbořit. - To si myslí kdo? Ego si o sobě myslí, že musí sebe samo zbořit?



Z mého pohledu to není těžké. Velké "Já" vytvořilo malé "já", které je potřeba, aby mohl vzniknout projev, svět. V každém hlubokém spánku osoby (z projevu, ze světa) se vrací malé "já" domů = do velkého "Já", z kterého si bere energii, sílu. Trvalé spojení, které si malé "já" obvykle neuvědomuje, aby mohlo zažít svoji zdánlivou samostatnost. 

[Pedrito]

Ano - musí sebe samo pochopit a ustoupit od sebe.

Jeho srdce to za něj neudělá.

Ale jednu věc dělá, už tím že ho zrodí, mu dá možnost umřít.

[Petra]

Ano - musí sebe samo pochopit a ustoupit od sebe.

Jeho srdce to za něj neudělá.

Ale jednu věc dělá, už tím že ho zrodí mu, dá možnost umřít.

V takovýchto pojmech vůbec neuvažuju. Připadají mi příliš dramatické, což považuji za zbytečné. Vždyt je to všechno tak přirozené, normální.

Já se fakt do duchovnáckého světa nehodím. 

[Pedrito]

Nejsi básník V sanskrtu -Kavi.

Jsi žena na svém místě, a čistá duše.

Individualita - to je pojem širší než sama mysl...

[Pedrito]

To jsem asi přepísk.

[Pedrito]

Mám romantický období, ten červenec je pro raky typycký...

Malé já... Je jen to velké zatěžkané myšlenkou.

A myšlenka může být negativní či pozitivní. A ta hodnota se může mezi nimi střídat, v závislosti na pocitu.

Je to přirozené. Život nevznik za tímhle záměrem...

[Pedrito]

Proto je to tak těžký pochopit, a ten údiv nad tím je v podstatě milost. Která zní někomu třeba jako touhou. Jenže to není touha po statcích ale její podklad...

[Paradoxy]

Ego=paprsek nadjá, to je krásně popsané. Ego= já. Mistři radí kultivaci ega nebo zničení. Malé já zničit nejde, když je, můžeme si uvědomovat, když není, nejsme my (třeba v hlubokém spánku), ale v tu chvíli je stále velké Já. Ono je teda pořád, ale uvědomovat si ho můžeme jenom, když jsme při nějakém vědomí. Proč radí mistři kultivaci Ega a sebezlepšování bude asi z důvodu, že nejsme jenom sami za sebe a nejsme oddělení.

[Pedrito]

Ó...

Ono se může jen vzdát, oddat, darovat...

Což je zpočátku boj.

[Pedrito]

Vědění je dvousečná zbraň. Já se ho chytá... A musí být hodně raněno. Lásky, nelásky, nespravedlnosti, z toho se objeví Touha. A z ní Nitro.

[Paradoxy]

Ó...

Ono se může jen vzdát, oddat, darovat...

Což je zpočátku boj.

Ty jsi se oddal, vzdal, daroval?

[Petra]

Ego=paprsek nadjá, to je krásně popsané. Ego= já. Mistři radí kultivaci ega nebo zničení. Malé já zničit nejde, když je, můžeme si uvědomovat, když není, nejsme my (třeba v hlubokém spánku), ale v tu chvíli je stále velké Já.

Zajímavé je, že to bylo právě malé já, které si vymyslelo pro nepopsatelné název velké Já, i všechna jiná pojmenování: Absolutno, Skutečnost, Pravda, Nadjá, Poznání...

Nevím, jak se to řekne v tamili, řečí Ramany, ale on sám uměl trochu anglicky, a tak to to nepojmenoval velké Já - big I, ale the Self. Výraz, pro který nemá čeština přesný překlad. V němčině je to také das Selbst a ne das große Ich. Němčina zato nemá výraz pro mysl - v angličtině mind. Proto mind obvykle překládá jako rozum - Verstand.

Byl to zřejmě Paul Brunton, který vytvořil výraz Overself - Nadjá. Nad-já - Zdroj, z kterého vzniká pocit já. 

Ale není pocit já vlastně naučený? Malé děti používají v komunikaci nejdříve to pojmenování, které jim bylo dáno: Karlíček papat. Pepíček bumbat. Než je naučíme, aby používali výraz já.

Mluví indiáni tak, jak to popsal Karel May? Bez já a bez ty? Vinnetou promluvil k Old Shatterhandovi: "Vinnetou by si přál vědět, co si myslí jeho bratr Old Shatterhand."

...............

Co opravdu je, je vědomí spojené s určitým tělem. Vědomí, které vnímá svět přes smysly tohoto určitého těla. Z nějakého důvodu jsme se rozhodli to nazývat já.