malé "já"

[Paradoxy]

Pedrito mě moc zajímá, proč zmiňuješ touhu, že vše pochází z ní nebo jak to píšeš, vysvětlíš mi to blíž?

Z mého pohledu je osobní touha potřeba ze začátku, aby člověka hnala k tomu, aby vydržel u hledání.

[Pedrito]

No já mluvím o trochu jiné touze. V józe jsme říkali "čisté přání" a spíš je to jako modlitba, prosba...
A tohle čisté přání je probouzející, probouzí duchovní sílu (šakti). A ta to uvnitř řeší, čistí pozornost, energetický systém - nádí, čakry, uvádí do té meditace... Osobně zaměřené tužby mají jiný charakter, nemohou tohle realizovat. Jak to připodobnit? Asi jako že Cit nejsou pocity.
Jo taky se říká, "děj se vůle boží, buď vůle tvá"... či tak nějak. :-)

[Pedrito]

V někom už je to třeba probuzené, tak to neřeší. Ale většinou, když se někdo vydá na duchovní cestu, tak to nějak řeší, vyčistit (zprázdnit) tu mysl. Dle nějaké té nauky, která je mu blízká.

[Paradoxy]

No já mluvím o trochu jiné touze. V józe jsme říkali "čisté přání" a spíš je to jako modlitba, prosba...
A tohle čisté přání je probouzející, probouzí duchovní sílu (šakti). A ta to uvnitř řeší, čistí pozornost, energetický systém - nádí, čakry, uvádí do té meditace... Osobně zaměřené tužby mají jiný charakter, nemohou tohle realizovat. Jak to připodobnit? Asi jako že Cit nejsou pocity.
Jo taky se říká, "děj se vůle boží, buď vůle tvá"... či tak nějak. :-)

Už ti rozumím, myslíš vlastně ztišení mysli a pak se vlastně děje to, že má člověk možnost vidět vše jasněji.

[Pedrito]

Jj, jde o ztišení mysli.
Akorát že právě tím individuálním záměrem, úsilím, je to neproveditelné. Takže ego to musí vzdát, tím spontánně dojde k tomu prvotnímu (základnímu) impulsu. Poeticky řečeno, pozornost z tý mysli vykoukne "ven", tedy "dovnitř" 

[Pedrito]

PS. Ono bude samozřejmě vystrkovat růžky svých zvyklostí, neb z nich čerpá z podvědomí (to jsou v józe ty neuvědomované nánosy na čakrách, negativity...) a co dělá Šakti je, že to podvědomí čistí. Takže ten negativismus ega ztrácí sílu. Pozornost už vykoukla a poodhalila Vědomí.
Došlo přirozeně k uvědomnění a Šakti, někdo říka třeba Milost, atd.., začíná působit.

Tož to je ten princip Kundalini jógy.

[Miroslav]

Docela by mne zajímalo, co na to kdo řekne 

[Pedrito]

Docela by mne zajímalo, co na to kdo řekne 

Dobrý

Jen nevím, k čemu bych se tam vyjádřil..

[Pedrito]

Ona ta osobní mysl, čili osobní vědomí, osobní já, je vlastně celá nervová soustava, nejen mozek. Všechny ty vjemy, vzruchy, emoce, myšlenky.. asociace, vazby mezi nimy... Jenže mnoho z toho si neuvědomuje, pač to funguje autonomně. Dávno zapomenuté vzpomínky, příjemné i nepřímné prožitky... Ale hloub v paměti to furt je, a to je to podvědomí... No a čisté vědomí, čisté Já - universální - je ještě hloub pod tím. Jak to to individuální já může prakticky udělat, když o tom někde uslyší a zaujme ho to, něco se v něm tím uvolní, že to i chápe, porozumí filozofiím... Ale jak to uskutečnit - ten spoj - přes tu pomyslnou vrstvu podvědomí? Aby se povaha toho vědění stala uvědoměním a čistým vědomím samým. Jójó...   No musí to být vše rozsvíceno světlem ducha, čistého Já... Probudit jej v sobě.

[Paradoxy]

Míro co na to říkám? Je to jednoduchý jak facka . Stačí si to uvědomit. Ale kdybys mi to řekl třeba před třema rokama, koukala bych na to jak puk.

Asi to u většiny lidí bude tím, že to potřebujou složitý a potřebujou pro to něco dělat, jenže ono fakt není co dělat. Člověk si to uvědomí a zjistí, že to tak je pořád.

[Paradoxy]

Vždyť je pořád já, mezera, já. A i když je mezera, tak člověk zpětně ví, že tam taky byl, jen si to neuvědomoval.

[Miroslav]

Zajímavé je uvědomění, že vše co vnímám, myslím, pamatuji, citím pozoruji jsem já - tedy to Já, kde malé já je jen z jedním z jevů v celém příběhu Já. Tedy vztek jsem já, láska jsem já, láska někoho druhého je já všichni které vnímám, vzpomínám - jsem já
Není to ani o přijetí či odmítnutí. Je to pouze uvědomění - uvolnění sebestřednosti.
Někdo řekl: Probuzení je přechod od zdánlivé objektivity světa k nekonečné subjektivitě ducha.

Zajímavé, není-liž pravda     

[Paradoxy]

Přesně, jen uvědomění. Je to fakt jednoduchý a sama u sebe nechápu, proč jsem si to neuvědomila dřív. No i když chápu, proto se učí klidu mysli a dalších x technik na očištění charakteru. U mě to přišlo jednoho dne samo od sebe, usínala jsem a najednou jsem si uvědomila, že jsem jakoby ve vzduchoprázdnu a bezčasovosti nebo jak to napsat a jsem to já. A z toho vychází vše a do toho se ztrácí vše. Není to ani láska ani neláska, ale zároveň obojí, nevím jak to popsat. Prostě nic, ale ne nic, vlastně cokoliv.

[Pedrito]

Nojo, já se spíš bavím o tom, jak si to uvědomí ten, komu to nejde, ale rád by..

[Pedrito]

V tomhle pěkným klipu Šiva znázorňuje čisté Já... A kolem něj tanec mysli.